Státní záruky provázejí jen dílčí problémy, ukázala kontrola

Nejvyšší kontrolní úřad se zaměřil na způsob, jakým Ministerstvo financí v letech 2013 až 2016 spravovalo státní záruky. Kontroloři prověřili, jak resort se zárukami pracoval, jak je evidoval či jak řešil s nimi spojené pohledávky. Zaměřili se také na to, jakým způsobem jsou zveřejňovány informace o závazcích, za které Česká republika ručí. Kontrola odhalila jen dílčí nedostatky.

Ministerstvo financí například hradilo bance částky za zaručené úvěry v českých korunách, přestože tyto úvěry byly vedeny v eurech, což mělo své důsledky. Tím, že resort neinicioval změnu smlouvy a částky nehradil rovnou v eurech, které k dispozici měl, a nechával převod měny na bance, zaplatil zbytečně navíc minimálně 1,8 milionu korun. Vyplynulo to ze vzorku tří prověřovaných úvěrů.

Ministerstvo financí také například neuvedlo záruku za úvěr ve výši 280 milionů korun ve státním závěrečném účtu ani ji neevidovalo ve svém účetnictví, přestože mělo takto postupovat. Zaručený úvěr v roce 2017 nicméně Ministerstvo financí uhradilo.

Kontrola také ukázala, že informace o stavu a vývoji závazků státních příspěvkových organizací, za které ručí stát, nejsou povinnou součástí státního závěrečného účtu ani závěrečných účtů jednotlivých kapitol státního rozpočtu. Tyto závazky přitom vzrostly v letech 2014 až 2016 o více než 40 % na 34 miliard korun, ke konci roku 2017 dosáhly již 45 miliard korun. S ohledem na to, že se jedná o takto významné množství peněz, NKÚ doporučuje stanovit povinnost informovat o výši závazků státních příspěvkových organizací, za které stát ručí.

Na konci roku 2016 Ministerstvo financí evidovalo záruky v hodnotě téměř 440 miliard korun. V letech 2013 až 2016 resort v souvislosti s těmito zárukami zaplatil více než 13 miliard korun. V roce 2017 stav záruk významně poklesl o 190 miliard korun, a to hlavně kvůli poklesu výše záruky poskytnuté ve prospěch České národní banky při prodeji Investiční a poštovní banky.

Zárukami na sebe stát bere povinnost uhradit v určitých situacích finanční závazek konkrétního dlužníka, za kterého se rozhodl ručit. Jde o takzvané standardní záruky, nejčastěji za společnostmi České dráhy a SŽDC, a také nestandardní záruky, mezi které patří například už zmíněné záruky spojené s prodejem Investiční a poštovní banky, nebo ručení státu spojené s pojišťováním a financováním vývozu.

• Kontrolní závěr z kontrolní akce NKÚ č. 17/34