Ministerstvo vnitra odmítá zpětně ukončit trvalý pobyt lidem, kteří před rokem 1990 emigrovali a v České republice od té doby nežijí. Úřady totiž některým z nich v 80. letech trvalý pobyt nezrušily, ačkoli měly, nebo jim naopak po znovunabytí státního občanství trvalý pobyt bez jejich vědomí vytvořily. Aniž by to tušili, mají tito lidé v ČR trvalý pobyt, v důsledku čehož jim například vzniká dluh za komunální odpad. Ministerstvo však trvá na tom, že údaj o trvalém pobytu zpětně změnit nelze a odmítá těmto lidem pomoct.
Od roku 1982 měl být zrušen trvalý pobyt všem, kdo prokazatelně trvale opustili území tehdejšího Československa. Úřady však nebyly důsledné, takže některým emigrantům trvalý pobyt zrušily, jiným ne. Ti pak mnohdy ani dnes netuší, že o trvalý pobyt na území ČR nikdy nepřišli, že jsou zde stále evidováni. Podobně jsou na tom i ti, kteří využili možnosti znovu získat české státní občanství, které před rokem 1990 ztratili. Aniž by o tom věděli a aniž by to chtěli, protože dál žijí v zahraničí, se získáním státního občanství jim byl v evidenci obyvatel zapsán i trvalý pobyt na ohlašovně.
Nejde přitom o bezvýznamnou administrativní maličkost. Z trvalého pobytu mohou plynout povinnosti, o nichž tito lidé nevědí, jako je např. placení poplatku za svoz komunálního odpadu. Podle zkušeností ombudsmanky Anny Šabatové se o svém trvalém pobytu v ČR dozvídají až ve chvíli, kdy je po nich vymáhán údajný dluh.
Přesvědčili se o tom stěžovatelé, jejichž případy se ochránkyně zabývala. Ministerstvo v obou případech odmítá odstranit nedostatky a opravit údaje o místu trvalého pobytu stěžovatelů. Ombudsmanka se proto rozhodla informaci o obou případech zveřejnit.
Ombudsmanka je přesvědčena, že na ty, na něž se měl vztahovat zákon z roku 1982 a jimž úřady měly zrušit trvalý pobyt, by mělo ministerstvo nyní nahlížet, jako kdyby jim trvalý pobyt byl skutečně zrušen. „Nemohou být dnes ‚trestáni‘ za to, že zrovna v jejich případě úřady chybovaly a trvalý pobyt jim nezrušily, přestože měly,“ vytýká ombudsmanka ministerstvu vnitra neochotu napravit minulé úřední chyby a dodává: „Jestliže je bezpečně prokázáno, že občan trvale opustil území Československa a ohlašovna o tom pouze neučinila záznam, neznamená to, že v systému evidence obyvatel nemůže být ukončen trvalý pobyt zpětně k datu, kdy k ukončení pobytu fakticky došlo.“
Podobný názor má ombudsmanka i na případy, kdy byl tzv. krajanům po znovunabytí českého občanství bez jejich vědomí a bez toho, že by to chtěli, zapsán trvalý pobyt na ohlašovnách. Takový postup zákon nepřipouštěl. „Považuji za nepřípustné, aby úřady napřed jednaly v rozporu s platným zákonem a pak to odmítaly napravit,“ kritizuje ombudsmanka ministerstvo.
Úřady mu kdysi nezrušily trvalý pobyt, dnes kvůli tomu čelí exekuci
Pan B. i s rodinou trvale opustil v roce 1980 území Československa, usadili se v Kanadě a získali kanadské občanství. V roce 1981 byl pan B. podle tehdejších zákonů v Československu odsouzen pro trestný čin opuštění republiky. Když byl v roce 1982 přijat zákon, podle kterého se rušil trvalý pobyt těm, kdo prokazatelně trvale opustili území tehdejšího Československa, jeho manželce a synovi byl trvalý pobyt zrušen, ale na něj úřady pozapomněly. V jeho evidenčním lístku tak zůstala jen poznámka, že na uvedené adrese od roku 1981 nebydlí, bez povolení úřadů je v zahraničí a jeho pobyt není znám.
V roce 2003 požádali pan B., jeho manželka a syn o vydání osvědčení o státním občanství České republiky a o vydání cestovního pasu. V žádosti všichni uvedli stejnou adresu posledního trvalého pobytu na území ČR. Úřady při této příležitosti pana B. neupozornily, že zatímco u jeho manželky a syna jde skutečně o poslední trvalý pobyt, v jeho případě jde o stále aktuální a platný údaj. Dozvěděl se to až v roce 2012, když si znovu vyřizoval pas. Ihned požádal o ukončení trvalého pobytu s tím, že na území České republiky nežije od roku 1980. Magistrát do systému evidence obyvatel zapsal ukončení trvalého pobytu k datu žádosti v roce 2012. O dva roky později obdržel stěžovatel exekuční příkaz kvůli nezaplacenému poplatku za komunální odpad za roky 2002 – 2012. Žádal proto o zpětné ukončení trvalého pobytu k datu emigrace.
Ministerstvo vnitra, které jako jediné může zajistit zápis se zpětnou účinností, však zpětně zrušit trvalý pobyt odmítá s tím, že nepovažuje jeho emigraci za prokázanou, jeho soudní spis z té doby je už skartovaný a stěžovatel podle ministerstva navíc sám o ukončení trvalého pobytu požádal až v roce 2012.
Podle ombudsmanky dokazují emigraci stěžovatele před rokem 1990 poznámky v jeho přihlašovacím lístku, občanský průkaz vydaný naposledy na začátku 80. let, kanadské občanství a pas a rovněž skutečnost, že do zahraničí vycestoval spolu s manželkou a synem, o jejichž emigraci nejsou pochybnosti. Ministerstvo proto mělo považovat trvalý pobyt stěžovatele na území České republiky za zrušený a zpětně to vyznačit v systému evidence obyvatel.
Žijí ve Švýcarsku, ale úřady jim zapsaly trvalý pobyt v ČR na ohlašovně
Manželé Š. emigrovali v roce 1968 do Švýcarska, získali švýcarské občanství. V roce 1982 pozbyli československé a české státní občanství a tehdy nejpozději přestali být na území České republiky evidováni k trvalému pobytu. V roce 1993 požádali o vrácení českého státního občanství a bylo jim vyhověno. Stěžovatelé však dál trvale žijí ve Švýcarsku, i u českých úřadů a institucí uvádějí svoji švýcarskou adresu, případně kontaktní adresu své zmocněnkyně v České republice.
V roce 2008 jim úřady sdělily, že v návaznosti na vrácení českého státního občanství byly jejich osobní údaje zavedeny do informačního systému evidence obyvatel. Nesdělily jim však, že součástí zavedení do systému bylo i zapsání trvalého pobytu na ohlašovně v Karviné. To se stěžovatelé dozvěděli až v roce 2014, když proti nim byla vedena exekuce kvůli nezaplacení místního poplatku za komunální odpad. Tehdy zjistili, že údaj o trvalém pobytu na ohlašovně jim byl zapsán zpětně k datu vrácení českého občanství v roce 1993. Stěžovatelé s tím nesouhlasí, trvalý pobyt v České republice nechtěli a nechtějí. Podle jejich názoru je české státní občanství nezavazuje k tomu, aby měli na území ČR evidován trvalý pobyt.
Poplatek za komunální odpad uhradili, aby nedocházelo k další exekuci, a požádali ministerstvo o zpětné zrušení trvalého pobytu k roku 1968, kdy z tehdejšího Československa emigrovali. Ministerstvo to odmítlo s tím, že trvalý pobyt takto ukončit nelze. Odkazuje na zákon o evidenci obyvatel, podle kterého, když občan po ukončení pobytu v cizině nebo po nabytí státního občanství ČR nemůže předložit doklady o místě trvalého pobytu, je mu zapsán trvalý pobyt na ohlašovně v místě, kde měl poslední trvalý pobyt. Podle ombudsmanky se však toto ustanovení vztahovalo pouze na ty, kdo nabyli státní občanství ČR, chtějí zde být hlášeni k trvalému pobytu, ale nemohou potřebné doklady doložit. Stěžovatelé však zůstali trvale v cizině, takže byli k trvalému pobytu na území ČR zaevidováni neoprávněně, bez zákonného podkladu. Navíc o tom nebyli ani vyrozuměni.
Ombudsmanka ministerstvu vytkla, že aniž by to zákon umožňoval, nastavilo informační systém evidence obyvatel (ISEO) od začátku tak, že po zadání nabytí státního občanství ČR byl občan automaticky „přihlášen“ na adresu ohlašovny bez ohledu na to, jestli chtěl být k trvalému pobytu v ČR evidován nebo ne. Ministerstvo to odmítá mj. i s odůvodněním, že skupina tzv. krajanů, kteří znovu nabyli státní občanství a dál žijí v zahraničí, je nevýznamná. Opomíjí přitom, že stěžovatelé a jim podobní, byli na ohlašovně zaevidováni v rozporu s tehdy platným zákonem.