Novela zpřesňuje odškodňování bolesti, pracovních úrazů a nemocí z povolání

Novela nařízení vlády o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, kterou dne 27. 6. na svém jednání schválila vláda, zpřesňuje systém odškodňování a vyvažuje dosavadní nesrovnalosti, jež mohly vyvstat při hodnocení konkrétních případů. Nařízení je navíc doplněno o další nemoci z povolání, které mohou postihovat hlasové profesionály.

„Aplikace nařízení v praxi místy způsobovala potíže a vedla k neúměrně vysokému odškodnění bolesti u méně závažných pracovních úrazů, například u pádů bez zlomenin. Pouhá zhmožděnina tak mohla být odškodněna mnohonásobně vyšší částkou než třeba ztráta ucha či dokonce nohy,“ popsal důvody vedoucí k přípravě novely ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček.

Závažným problémem se ukázalo především odškodňování bolesti u celkem frekventovaných a běžných pádů bez zlomeniny s dobou léčení několik dní až cca 2 týdny. Například při aplikaci současného znění nařízení vlády zhmoždění hrudní stěny o ploše 100 cm2 (10 cm x 10 cm) bylo doposud oceněno 500 body, tj. finanční částkou 125 000 Kč. Přitom ztráta ucha byla hodnocena 100 body (25 000 Kč), ztráta jazyka 150 body (37 500 Kč), ztráta končetiny v kyčelním kloubu 400 body (100 000 Kč). Rozdíly ve výši bolestného jsou zjevné. Navíc první zkušenosti s dosavadním nařízením vlády ukázaly na tendenci odškodňovat nejenom vlastní rozsah poškození svalu či měkkých tkání, ale započítat do bodového hodnocení i např. hematomy a průvodní otoky. Tím opět neúměrně narostlo bodové hodnocení, resp. velikost odškodnění, které bylo nepřiměřeně vysoké ve srovnání s výší odškodnění přiznávanou za mnohem závažnější a bolestivější zdravotní poškození způsobená pracovním úrazem.

Druhým důvodem novelizace byla potřeba doplnění o položku vztahující se k odškodnění nedomykavosti hlasivek, dysfonie a fonastenie, aby i pro tyto stavy bylo vymezeno odškodňování tak jako za předcházející právní úpravy. Tento druh poruch hlasu nebo jeho tvorby se nejvíce týká lidí, kteří se svým hlasem nebo s jeho pomocí živí, například učitelů, herců či zpěváků.