Novela zákona o léčivech přinese do tří let systému úsporu 2 miliardy korun

Meziročně vzroste v České republice počet pacientů, kteří vyžadují centrovou péči, tedy inovativní a finančně nákladnou léčbu, o 10–12 %. Jedná se o diagnózy, jakými jsou rakovina, roztroušená skleróza a řada dalších smrtelných chorob. Náklady zdravotního systému na jejich léčbu tak prudce rostou. Cílem Ministerstva zdravotnictví je zajistit udržitelnost financování této nákladné léčby a zachovat její dostupnost pro všechny pacienty, kteří jí potřebují. Řešení spatřuje MZ v aktuálně projednávané novele zákona o léčivech.

„Situace, kdy by kvůli nemravným ziskům farmaceutických firem byla ohrožena dostupnost potřebných léků pro pacienty s vážným onemocněním, je pro mě nepřijatelná. Proto usiluji o prosazení novely zákona o léčivech, která tuto situaci řeší,“ říká ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček a dodává: “Ovšem tlak, kterému jsem v posledních týdnech čelil ze strany farmaceutických firem a dokonce i  zastupitelských úřadů některých zemí, jsem za celou dobu ve funkci ministra nezažil. Přesto se pochopitelně nevzdávám a věřím, že se zákon podaří schválit v navrhované podobě.“

Jedním z řešení, jak zajistit udržitelnost financování nákladné léčby, je tlak na snižování cen biosimilars, tedy léků podobných nebo s podobným účinkem, jako mají ty nejdražší léky a generik obsahujících účinné látky.
Růst nákladů na centrovou léčbu potvrzuje i náměstek ředitele VZP Petr Honěk: „Centrová péče patří mezi nejrychleji rostoucí segmenty a předpokládáme, že náklady na ni jen u VZP letos přesáhnou 9 miliard korun. Snížením vstupní ceny centrových léků by tedy došlo k zásadní úspoře, tento krok tedy rozhodně podporujeme.“

Dosud je regulace maximální ceny prováděna Státním ústavem pro kontrolu léčiv, a to v intervalu 5 let i výše. Tato prodleva je ale příliš dlouhá a nedochází tak k dynamickému pohybu cen jako v ostatních zemích Evropské unie. Současný mechanismus v ČR automaticky snižuje tzv. referenční cenu biosimilars o 15 % a generik o 32 %. Navrhujeme, aby snížení ceny bylo do budoucna u biosimilars o 30 % a u generik o 40 %, což by českému zdravotnictví přineslo během tří let úsporu přibližně 2 miliardy korun.

Ve většině zemí Evropské Unie jsou ceny biosimilars na mnohem nižší úrovni a klesají mnohem rychleji než v České republice. Jako příklad lze uvést Dánsko, Irsko, ale i Slovensko. Jedním z cílů novely zákona o léčivech je tedy snížení nákladů na  biosimilars, a to mechanismem poklesu maximální ceny již při vstupu do systému úhrad ze zdravotního pojištění. Úspory nejenže přinesou finanční prostředky pro vstup inovativních léků do jednotlivých oblastí, ale rovněž zajistí možnost léčby mnohem vyššímu počtu pacientů.