S problémem návykových látek během řízení vozidla se BESIP potýká po celých padesát let své existence. V druhé polovině 60. let, kdy byl BESIP založen, spočíval hlavní problémem pouze v alkoholu. Z dnešního pohledu se to může zdát neuvěřitelné, ale dopravní legislativa tehdy jakkoliv neošetřovala problematiku drog.
Legislativní rámec nebyl jednoduše potřeba, protože v totalitním Československu byla díky represivním policejním složkám otázka drog marginálním tématem. Přístup k nim, měla pouze úzká vrstva společnosti. Nicméně již tehdy lékaři a dopravní odborníci upozorňovali na možné ovlivnění řidičských schopností, při užívání některých farmak. Proto lze v tehdy platné vyhlášce č. 80/1966 Sb. nalézt povinnosti řidiče, vztahující se k alkoholu a užívání léků:
§3
(2) Řidiči je zakázáno požívání alkoholických nápojů před jízdou a během jízdy. Řidič nesmí řídit vozidlo, je-li jeho schopnost k řízení snížena, zejména po požití alkoholického nápoje, léků, únavou, nevolností, úrazem nebo nemocí. Při důvodném podezření z požití alkoholického nápoje je řidič povinen na výzvu příslušníka Veřejné bezpečnosti podrobit se orientační dechové zkoušce, zda není ovlivněn alkoholem a podle výsledků této zkoušky i lékařskému vyšetření a odběru krve. Lékařskému vyšetření a odběru krve je řidič povinen se podrobit i bez předchozí orientační dechové zkoušky, je-li zřejmé, že požil alkoholický nápoj. Řidiči motorového vozidla, jehož schopnost k řízení je snížena, nebo který odmítne podrobit se orientační dechové zkoušce nebo lékařskému vyšetření anebo bezdůvodně odmítne odběr krve, se zadrží řidičský průkaz a popř. se rozhodne o jeho odnětí.
Přesto se již na počátku 80. let začala situace v tomto ohledu výrazně měnit, především v důsledku doznívání hlavní fáze normalizace a politických změn v SSSR. Pokoutně vyráběné drogy neobli („jiné návykové látky), především z volně prodejných léků, se staly běžnou součástí života příslušníků různých subkultur. Proto lze nalézt první zmínku o zákazu řídit vozidlo pod vlivem omamných nebo psychotropních látek již ve vyhlášce č. 99/1989 Sb. z konce 80. let.
Politické změny po listopadu 1989 výrazně proměnily podobu naší společnosti. Již na počátku 90. let se velice rychle rozvíjela trestná činnost související s omamnými a psychotropními látkami. Drogy již nebyly marginálním tématem ani specifickou markantou subkultury. Naopak, začaly být dostupné široké veřejnosti, což se bohužel zákonitě promítalo a stále promítá i do silničního provozu. Proto byl do aktuální právní úpravy zákona o silničním provozu (361/2000 Sb.) implementován zcela konkrétní zákaz užívání jiných návykových látek než je alkohol při řízení vozidla. Dále tento zákon reflektuje dobu, po kterou může být řidič vozidla pod vlivem alkoholu či jiných návykových látek:
§5
(
2) Řidič nesmí
a) požít alkoholický nápoj ani jinou látku obsahující alkohol (dále jen „alkoholický nápoj“) nebo užít jinou návykovou látku během jízdy,
b) řídit vozidlo nebo jet na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, kdy by mohl být ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky; v případě jiných návykových látek uvedených v prováděcím právním předpise se řidič považuje za ovlivněného takovou návykovou látkou, pokud její množství v krevním vzorku řidiče dosáhne alespoň limitní hodnoty stanovené prováděcím právním předpisem,
Jak na řidiče působí alkohol
Působení alkoholu na lidský organizmus je vždy do značné míry individuální, u každého jedince má jinou intenzitu a rozdílný průběh. Odvíjí se především od druhu a množství požitého alkoholu, tělesné váhy jedince i jeho celkového zdravotního či psychického stavu. Přesto však existují pro účinky alkoholu společné znaky. Většina studií a výzkumů se shoduje na závěru, že požití i malého množství alkoholu prokazatelně negativně ovlivňuje psychický i fyzický stav každého jedince. Dochází k zpomalení rychlosti jeho reakcí, narušení schopnosti úsudku a rozhodování, porušení koordinace pohybů.
Po bezprostředním požití alkoholu dochází k nástupu euforie, odstraňují se psychické zábrany, zvyšuje se sebevědomí a naopak ustupuje pocit odpovědnosti. Alkohol má přímý vliv na tzv. mozkovou kůru, ve které se nacházejí centra, kde máme uložen hodnotový systém. Hodnotový systém lze velice zjednodušeně považovat za jakousi pomyslnou „pojistku“, která ve střízlivém stavu brání nestandardním projevům psychiky. Po intoxikaci alkoholem je však mozková kůra „odpojena“, laicky řečeno nastává „porušení spojení mezi tělem a myslí“. Důsledkem je snížena sebekontrola, utlumené myšlení a zvýšena náchylnost k agresivitě a pudovosti. Dále je značně zpomaleno zpracování vizuálních i sluchových vjemů.
V důsledku ovlivnění alkoholem také dochází k zhoršení, či při vyšších hladině alkoholu v krvi i úplné ztrátě pozornosti. Přímým následkem je prodloužení reakční doby řidiče. V neposlední řadě je nutné připomenout zkreslené smyslové vnímání, zúžení a deformaci zorného pole (včetně periferního vidění) respektive tzv. tunelové vidění. Popsané důsledky ovlivnění alkoholem jasně dokazují, že požívání alkoholických nápojů je jednoznačně neslučitelné s řízením motorového vozidla. Mnoho účastníků silničního provozu si to zřejmě neuvědomuje, ale tento závěr je platný i pro řidiče nemotorových vozidel, tedy: cyklisty, jezdce na zvířatech a vozky.
Samotnou kapitolou jsou chodci, na které bohužel v tomto ohledu zákon č. 361/2000 Sb. stále zapomíná. Nicméně i chodci jsou plnohodnotnými účastníky silničního provozu, kteří taktéž nesmějí ostatní účastník „ohrozit ani omezit“. Proto by neměli zapomínat na povinnosti nosit reflexní prvky při pohybu mimo obec. Odraz kužele světla od reflexní pásky při podroušené cestě domů, může být tím posledním mezičlánkem, mezi řidičem vozidla a zraněním neslučitelným se životem!
Zbytkový alkohol
Mezi další přímé důsledky požití alkoholu, patří často skloňovaný „zbytkový alkohol“. Pro úplnost je nutné dodat, že tento pojem je do značné míry zavádějící, protože de facto žádný zbytkový alkohol neexistuje. Jedná se vždy o stejný alkohol, který byl požit o několik hodin dříve. Výsledná hladina alkoholu v krvi, však může být při pozdějším měření snížena právě o hodnotu, kterou již tělo stačilo odbourat. Přesto se budeme dále držet této zavedené dezinformace, aby nedošlo ke zmatení pojmů.
Zbytkový alkohol také prokazatelně snižuje schopnost řídit motorové či nemotorové vozidlo. Jeho záludnost spočívá v tom, že se řidič po prohýřené noci, alespoň několik hodin prospí. Může tedy u něho vzniknout milné přesvědčení, že již není pod vlivem alkoholu. Byť řidič pociťují příslušné zdravotní následky (lidově označováno termínem „kocovina“), usedá za volant či řídítka svého vozidla. Musíme si však uvědomit, že i v tuto chvíli stále koluje v krvi řidiče měřitelná hodnota alkoholu. Hodnota alkoholu, při které nadále přetrvává sklon k hazardování (stále není 100% zapojena mozková kůra). Nezapomínejme i na již zmíněné průvodní jevy „kocoviny“ (bolest hlavy, únava či nevolnost), které zcela jistě k bezpečném řízení vozidla příliš nepřispívají.
Čas odbourávání alkoholu naším tělem až k nulové hodnotě nelze přesně určit, záleží na mnoha dalších faktorech a okolnostech. Lze pouze stanovit průměrnou a orientační dobu.
Například muž vážící 85 kg potřebuje k odbourání alkoholu přibližně tyto časy:
| pivo 10 | čas | pivo 12 | čas | víno | čas | lihovina 40% | čas |
| 0,5 l | 2:15 | 0,5 l | 2:45 | 0,2 l | 2:28 | 0,5 dcl | 3:15 |
| 1,5 l | 6:45 | 1,5 l | 8:15 | 0,6 l | 7:24 | 1,5 dcl | 6:45 |
| 3 l | 13:30 | 3 l | 16:30 | 1,2 l | 14:48 | 3 dcl | 13:30 |
Žena vážící 60 kg potřebuje mnohem další čas:
| pivo 10 | čas | pivo 12 | čas | víno | čas | lihovina 40% | čas |
| 0,5 l | 3:42 | 0,5 l | 4:31 | 0,2 l | 4:04 | 0,5 dcl | 3:42 |
| 1,5 l | 11:07 | 1,5 l | 13:33 | 0,6 l | 12:13 | 1,5 dcl | 11:07 |
| 3 l | 22:15 | 3 l | 27:06 | 1,2 l | 24:26 | 3 dcl | 22:13 |
Zdroj: http://www.policie.cz/clanek/cas-potrebny-pro-odbourani-alkoholu.aspx
Množství alkoholu v organizmu se zjišťuje orientačním vyšetřením, kterým je dechová zkouška, provedená analyzátorem alkoholu v dechu (tzv. kalibrovaný alkohol tester). Může to ale být také odběr slin nebo stěr z kůže či sliznice. Pokud řidič tento způsob orientačního vyšetření odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření, kterým je celkové klinické vyšetření a odběr krve.
Dobrou zprávou může být fakt, že dopravní kampaně mají na řidiče kýžený pozitivní dopad. Dokazují to dopravní statistiky za posledních několik let, kde lze vysledovat viditelný pokles počtu nehod pod vlivem alkoholu i drog. Jen pro představu, letos (v období od ledna do srpna) se snížil počet nehod pod vlivem alkoholu o 148 případů, ve srovnání se shodným obdobím v rokce 2016, kdy bylo způsobeno 2897 nehod. Tento rok zemřelo na našich silnicích v důsledku dopravních nehod řidičů pod vlivem alkoholu o 19 lidí méně.
Jak na řidiče působí omamné a psychotropní látky (tzv. „jiné návykové látky)
Podle expertů na problematiku drogových závislostí mají návykové a psychotropní látky různé, mnohdy protichůdné účinky. I zde jednoznačně platí, že působení těchto látek je značně individuální. U každého jedince má jinou intenzitu a rozdílný průběh. Přesto jsou zmiňovány například motorické poruchy, poruchy koncentrace a pozornosti, prodloužení reakčního času, zhoršená schopnost vnímání červené barvy a signálních světel, zvýšená citlivost na oslnění, neklid, roztěkanost, nervozita a podrážděnost, agresivita, snížená schopnost soustředění. Reakce na vnější podněty jsou opožděné a neadekvátní. Stimulační drogy, například pervitin, v první fázi své účinnosti navozují energii a oddalují únavu. Po určité době však dochází k prudkému poklesu aktivity, nastupuje ospalost a netečnost.
Při řízení vozidla se následně tyto stavy zhmotňují do podoby rizikové jízdy ve vysoké rychlosti bez zábran, přecenění vlastních řidičských schopností, vybočování z jízdního pruhu i pozemní komunikace apod. Halucinogeny navíc způsobují změněný stav vědomí, halucinace jsou ve stavu ovlivnění drogou konkrétní vjemy zrakové i sluchové“.
Výzkumy uvádějí, že marihuana zvyšuje riziko nehody téměř dvojnásobně, narkotika trojnásobně a antidepresiva téměř pětinásobně. Řidič pod vlivem alkoholu a současně drog ovšem představuje více než třiadvacetkrát větší riziko vzniku fatální dopravní nehody.
Pro zjištění, kdy se řidič považuje za ovlivněného jinými návykovými látkami než je alkohol, byla nařízením vlády č. 41/2014 Sb. stanovena tabulka limitních hodnot:
| Mezinárodní nechráněný název návykové látky v českém jazyce | Limitní hodnota návykové látky v krevním vzorku (ng/ml) |
| Delta-9-tetrahydrokanabinol (9-THC) | 2 |
| Methamfetamin | 25 |
| Amfetamin | 25 |
| 3,4-Methylendioxymethamfetamin (MDMA) | 25 |
| 3,4-Methylendioxyamfetamin (MDA) | 25 |
| Benzoylekgonin | 25 |
| Kokain | 25 |
| Morfin | 10 |
Krevní vzorek se získává oddělením krevního séra z odebrané krve řidiče.
Povinnost řidiče
Zákonu o silničním provozu odporuje nejen požívání alkoholu či jiných návykových látek před jízdou nebo během jízdy, ale i nesplnění povinnosti řidiče podrobit se vyšetření ke zjištění, zda není ovlivněn alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Kdo může takové vyšetření vyžadovat?
Podle § 5 odst. 1 písm. f) a g) to jsou:
- policista,
- vojenský policista,
- zaměstnavatel,
- ošetřující lékař,
- strážník obecní policie
Porušení této povinnosti je rovněž považováno za přestupek, s pokutou od 25 000 Kč do 50 000 Kč a zákaz činnosti od jednoho roku do dvou let. Započítává se 7 bodů do bodového hodnocení řidiče motorového vozidla.
Jen pro úplnost, statistika Policie ČR za srpne 2017 uvádí, že drogy byly zjištěny v případě 153 dopravních nehod, při kterých došlo k usmrcení 2 osob. Ve 41 případech byla zjištěna současná přítomnost alkoholu a drog u viníka nehody.
Oslava či příjemné posezení s přáteli je v našem kulturním prostředí často spojeno, alespoň s jedou sklenkou alkoholu. Mějme však na paměti staré pravidlo, že „alkohol, stejně jako oheň je dobrý sluha, ale velice špatný pán“. I tato jedna „malá“ sklenička může přivést do neštěstí nejen vás samotné, ale ostatní nevinné účastníky silničního provozu!