Nedodržení bezpečné vzdálenosti

Nedodržení bezpečné vzdálenosti je jedním z nejčastějších projevů agresivního chování na silnici. Velice často tak vytváříme kritické situace, které potom končí nehodami. Dlouhodobě patří nedodržení bezpečné vzdálenosti k nejčastějším příčinám nehod u nás, což dosvědčuje i statistika dopravních nehod za první pololetí letošního roku. Nedodržení bezpečné vzdálenosti se v tomto období stalo třetí nejčastější příčinou nehody. Bylo na vině 3 892 hlášeným nehodám.

V kontrastu s tím pak statistika říká, že bezohledná a neohleduplná jízda, na kterou často řidiči s nevolí poukazují, je až pětadvacátým nejčastějším důvodem nehody:

Nárůst o 31% za pět let!!!

Pokud nahlédneme do statistik za posledních pět let, vidíme, že se nedodržení bezpečné vzdálenosti pokaždé umístilo v TOP4 nejčastějších policii hlášených nehod. Už při letmém pohledu do tabulky je také patrné, že se počet těchto nehod v dlouhodobějším horizontu (až na jedinou výjimku) stává na silnicích stále častěji. „Mezi rokem 2011 až 2015 přibylo na silnicích kvůli nedodržení bezpečné vzdálenosti 1798 nehod, což je nárůst o více jak 31% za pět let, tedy prakticky o třetinu“ komentuje tento nelichotivý údaj šéf BESIPu, Martin Farář.

Jak odhadnout bezpečnou vzdálenost?

Základní a mezi řidiči poměrně známé, ač nedodržované pravidlo, říká, že mezi jedoucími vozidly by měla být vzdálenost odpovídající vzdálenosti, kterou při dané rychlosti ujedeme za dvě sekundy.„Nebudete na to potřebovat ani hodinky. Stačí si určit nějaký pevný bod u silnice, a když ho auto před vámi mine, napočítat dvě sekundy, tedy odříkat si v duchu, jednadvacet, dvaadvacet, a teprve potom by stejným místem měl projet váš vůz,“ radí Martin Farář.  Za dvě sekundy ujede auto při rychlosti 50 km/h vzdálenost 28 metrů, při rychlosti 90 km/h 50 metrů a při rychlosti 130 km/h dokonce 72 metrů. Sekunda je s rezervou počítána na reakční dobu řidiče, druhá pak na potřebné bezpečné zastavení nebo vyhýbací manévr.

Nejen reakce, ale také technický stav

Pro správné dodržování bezpečné vzdálenosti hrají svou roli i další faktory, na něž by řidič neměl zapomínat. Jedná se především o vlastnosti samotného vozidla, které řídí, tedy, jaké je jeho stáří a technický stav. Svou roli hrají adhesní vlastnosti povrchu silnice, po niž auto jede, a v neposlední řadě také reakční doba řidiče. V tomto případě jde o souhrn několika schopností každého konkrétního člověka - optické reakční doby, psychické reakce a svalové reakce. Do celkové prodlevy je potom potřeba započítat nejen reakční dobu, ale také prodlevu brzd a náběh brzdového systému. Svoji roli tedy hraje také stáří vozidla a jeho technický stav, a to nejen pokud jde o brzdy, ale i stav a kvalita pneumatik.

Rozdílný minimální odstup

Jestliže jsme si řekli, jak si za volantem jednoduchým způsobem ověřit dvousekundový odstup od vozidla před sebou, je také potřeba připomenout, že tato pomůcka neplatí ve všech případech, ale jen pro osobní auto. Různé druhy motorových vozidel budou mít hranici minimálního odstupu nastavenou jinak. Bude také záležet na hmotnosti nákladu. Pokud například jezdíte na motocyklu nebo naopak, nákladním autem, měli byste věnovat pozornost následující tabulce:

Co říkají paragrafy?

Zákon č. 361/2000 Sb. o silničním provozu

§ 19

Vzdálenost mezi vozidly

(1) Řidič vozidla jedoucí za jiným vozidlem musí ponechat za ním dostatečnou bezpečnostní

vzdálenost, aby se mohl vyhnout srážce v případě náhlého snížení rychlosti nebo náhlého

zastavení vozidla, které jede před ním.

(2) Řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti převyšující 3 500 kg, jízdní

soupravy, jejíž celková délka přesahuje 10 m, a zvláštního vozidla musí mimo obec

zachovávat za vozidlem jedoucím před ním takovou vzdálenost, aby se předjíždějící vozidlo

mohlo před něj bezpečně zařadit; to neplatí, připravuje-li se k předjíždění, při předjíždění a při

souběžné jízdě.

(3) Řidič, který nehodlá nebo nemůže projet podél tramvaje vpravo, musí za ní jet v takové

vzdálenosti, aby umožnil projetí podél tramvaje ostatním řidičům.

Jak se bezpečná vzdálenost měří v okolních státech?

Přesná definice bezpečné vzdálenosti v našich zákonech v současné době není a odborníci uvažují o jejím přesném stanovení. Platí tedy, že jsou řidiči povinni dodržovat takovou vzdálenost, na které v dané situaci bezpečně zastaví a předejdou nehodě. To v okolních státech, například v Německu nebo na Slovensku, mají v zákoně bezpečnou vzdálenost už přesně definovanou. V Německu se na nedodržování bezpečné vzdálenosti zaměřují a používají k tomu i speciální kamery. Německá policie měří na dálnicích bezpečnou vzdálenost mezi vozidly kamerami, umístěnými na mostech. Ale stejně tak se dá vzdálenost změřit kdekoliv kamerou z jedoucího policejního auta. Správná vzdálenost mezi vozy se vypočítává z rychlosti, jakou se auto pohybuje. Auta musí být od sebe vzdálená alespoň polovinu hodnoty rychlosti v metrech. To znamená, že při devadesátikilometrové rychlosti je správná bezpečná vzdálenost minimálně 45 metrů. Vzdálenost musí řidič odhadnout. Na Slovensku měří policie bezpečnou vzdálenost v naměřených sekundách. Definice zní tak, že jde o vzdálenost, kterou osobní auto ujede za dvě sekundy a nákladní auto či autobus za sekundy tři.

BESIPKY – Bezpečné dvě vteřiny:

https://www.youtube.com/watch?v=bytlBhEdhZ8

Tři otázky pro…

krajského koordinátora BESIPu, Ireneje Štalmacha:

BESIP: Nehod kvůli nedodržování bezpečné vzdálenosti přibývá, o co v tomto případě jde, víc o agresivitu, nebo neznalost řidičů, kteří netuší, co na ně může v takovém případě čekat?

Irenej Štalmach: Jsem spíš pesimistický, myslím, že jde o to, že se z našich silnic vytrácí respekt a úcta. Vidíme to například i u pravidla zipu, dá se tam predikovat, o jakého řidiče jde. Někdy může jít o to, že se tam setkáte s typickým bezohledným a arogantním řidičem, který na silnici snad ani nepatří a měl by spíš vrátit řidičák, nebo si alespoň udělat kurz asertivity. Dnes je přirozené mít řidičák, nese to doba, ale nese to sebou také zodpovědnost. A protože ta někdy schází, vypadá to pak na našich silnicích, jak to vypadá. Vždycky se najde někdo, kdo způsobí v provozu takovou paseku.

BESIP: Čím se dají tyhle nehody omezit, prevencí, tresty? Je potřeba pořád do kola řidiče upozorňovat, jak by se měli na silnicích chovat? Vždyť jde tak trochu o sisyfovskou práci, ne?

Irenej Štalmach: To byla, je a vždycky bude sisyfovská práce, každý si tím musí projít. Pokud se nic nestane, je to všechno jen relativní. Jde totiž jen o teoretické řeči, spoustu řidičů si stejně myslí, že všechno vědí a nic od nikoho nepotřebují, jezdí přece tak dlouho, a co byste je chtěli ještě učit. Ale ono to tak úplně nefunguje. Samozřejmě jeden aspekt je, že jsou v dnešní době auta neskutečně vyspělá. Jsou tak moderní, že hodně úmrtí, která v autech vznikají, vypadají na první pohled až neuvěřitelně. Protože lidi v autech pak nenajdou rozbité, jen tam sedí, a že mají utrhané vnitřní orgány, protože jeli strašně rychle, není vidět. Auto je sice rozbité na kaši, ale interiér uvnitř je netknutý. Nemůžeme ale spoléhat, že je technika všemocná, a že nás ochrání, když jako řidiči selžeme. A nedodržení bezpečné vzdálenosti je typický příklad, jak se to teď dělá, a jak by se to dělat nemělo. Tím, že sedáme do moderních a bezpečných aut, přestáváme mít strach, přestáváme se sami o sebe bát. „Ono to nějak dopadne,“ říkáme si, „hlavně že budu rychlý.“ Jenže základ je dojet, a dojet celý a zdravý. Myslím, že cesta je v umění odpouštět a nepřeceňovat se, i když to samotné auto za nás mnohdy zvládne.

BESIP: Nedodržení bezpečné vzdálenosti je také velký problém, který na svých cestách musí řešit řidiči nákladních automobilů. Tam to bývá ještě daleko složitější, než v osobáku?

Irenej Štalmach: Když se zařadí řidič osobního auta těsně před náklaďák, nebo kamion, hlavně takový řidič, který nemá s nákladními auty zkušenost, nemůže mít ponětí, co v tom okamžiku probíhá nejen v mysli řidiče nákladního auta za ním, ale co probíhá v systémech kamionu, aby dokázal odvrátit nebezpečí kolize. Naložený kamion má čtyřicet tun, a žene ho při brždění dopředu velká setrvačná síla. To není jen o tom, že dupnu na brzdu a ono se to nějak zastaví. Ale jak, také se může zastavit o osobák před ním. Jde o to, že řidič, který sedí v kamionu, musí přemýšlet, jak moc to může zadupnout, jakou silou, tak, aby neohrozil ty před sebou, ale neriskoval přitom ani rozbití nákladu, který má za sebou. Měl by ho mít sice dobře upevněný, ale pro normální podmínky. Pokud se dostane do nějaké extrémní situace, může se mu například přetrhnout kurta, nebo se něco ulomí, utrhne. A to se bavíme jen o jednoduchých plachtových kamionech. V cisterně se kapalina chová úplně jinak. Může šplouchnout, může dojít k jiným odstředivým silám. Pokud se to stane před zatáčkou, bude to ještě větší problém. Existují sice uvnitř cisterny vlnolamy a spousta dalších bezpečnostních prvků, když je poloprázdná, ale pořád řidiče dostáváme do nepříjemných a životu nebezpečných situací, které musí zvládat.