Na situaci kolem záměru vést trať vysokorychlostní železnice v oblasti pod Blaníkem a možné vlivy takového řešení na přírodu a celý region jsme se ptali projektového manažera Českého svazu ochránců přírody Vlašim, pana Mgr. Ondřeje Paška.
Vaše organizace se dlouhodobě věnuje ochraně přírody pod Blaníkem. Máte za sebou viditelné výstupy v podobě řady zachráněných zvířat, osvěty zejména směrem k mladším generacím. Pořádáte řadu akcí pro záchranu tohoto bohatství. Jak byste charakterizoval současný stav ochrany přírody a krajiny z pohledu Vaší organizace v regionu pod Blaníkem. Jak se situace za posledních 10 let změnila a co lze v této oblasti pro příštích 10 let čekat?
V našem regionu lze stav přírody označit jako stabilizovaný. Daří se nám udržet tu vzácné druhy, třeba orchideje na loukách, obojživelníky v tůních, brouky páchníky v dutinách starých dubů. To vše vyžaduje velkou dávku péče: řada druhů je vázána na typ krajiny, který zaniká, tak jak se proměňuje náš způsob hospodaření v posledních desítkách let. A i když se to nezdá, řada lidí si dnes hodnoty přírody uvědomuje a na její ochraně se chce podílet - přenechávají své pozemky k ochraně přírody, přispívají záchranné stanici nebo s námi spolupracují ať už jako dobrovolníci nebo jako starostové v projektech.
Ani nám se ale nevyhýbají negativní trendy: krajina trpí suchem i bleskovými povodněmi, hodně se na tom podepisují velké lány a intenzivní zemědělství. Ačkoli jsme myslím dost úspěšní v jejich rozčleňování pomocí výsadby alejí a remízků nebo v obnově pramenišť a mokřadů, přeměna krajiny do stavu, kdy bude zadržovat dostatek vody, bude druhově pestrá a odolná ke změně klimatu je stále velmi pomalá.
Z velkých záměrů hrozí v širším okolí výstavba dálnice D3, která by přivedla nový tranzitní provoz do zatím nedotčené krajiny Posázaví a Neveklovska. Nepochybně jí bude provázet také to, co vidíme kolem dalších dálnic: znehodnocení krajiny skladovými halami a satelitními městečky, spojené s dalším nárůstem automobilismu. Objevily se také plány na novou vysokorychlostní železniční trať. Obojí představuje vážný zásah do krajiny a nové překážky v pohybu zvířat i lidí.
Kolik mají v červenci 2016 ochránci přírody pod Blaníkem informací o trasách VRT Praha-Brno přes tento region?
Máme, stejně jako veřejnost, minimum informací. Spoléháme na sporadické veřejné zdroje a i když máme na trase několik chráněných lokalit, o které se staráme, nikdo se na nás neobrátil. Víme, že proběhla jednání Ministerstva dopravy se Středočeským krajem, zástupce kraje prosazoval variantu, která je k přírodě šetrnější. Trať ale není zanesena zatím ani v Zásadách územního rozvoje kraje, což je úplně první krok při jejím povolování. Loni byla vypsána zakázka na územně technickou studii, která bude podkladem pro rozhodování. Chceme si jí od SŽDC vyžádat.
Problém je, že ve chvíli, kdy se stavba v Zásadách územního rozvoje objeví, její několik set metrů široký koridor je chráněn před jakýmkoliv dalším zásahem. Klidně desítky let tak může být zastavena možnost toto území rozvíjet, aniž by bylo jasné, že se nakonec VRT v této trase skutečně postaví.
K čemu podle Vás dojde zejména v oblasti toku Blanice, pokud přes ní v oblasti mezi Vlašimí a Blaníkem povede rychlodráha vlaku?
Velké dopravní stavby sebou nesou velký zásah do prostupnosti krajiny – pro zvířata i pro lidi. Málokdo ví, že Podblanickem chodí třeba rysi nebo losi. Dojde k záboru další půdy, rychlost jejího mizení pod betonem staveb je přitom v České republice už tak velmi vysoká.
Trať má dokonce třikrát překračovat evropsky významnou lokalitu Vlašimská Blanice. I když projektanti slibují přemostění v celé šíři oficiálně stanoveného koridoru, příroda administrativních hranic nedbá a umístění stavby do těsné blízkosti chráněných území je nevhodné, celé širší území slouží jako migrační koridor řadě druhů živočichů. Jedna z variant prochází třeba Jinošovským údolím, kde rostou orchideje a vede tudy oblíbená trasa na Blaník.
A samozřejmě nemůžeme vynechat dopady na krajinný ráz a atraktivitu našeho regionu. Snažíme se ukázat turistům místní přírodu a památky. Bude ale výstup na Blaník stále atraktivní, když pod ním povede vysokorychlostní trať? Budou se na ni turisté chodit dívat z rozhledny na vrcholu? A na kolika místech se vůbec bude dát trať překonat? My už tady máme zkušenost s dálnicí D1 a rozhodně to překážka pro lidi i zvířata je.
S jakými ohlasy lidí na vedení trasy rychlovlaku téměř na úpatí Blaníku setkáváte?
Vzhledem k tomu, že o trasování vysokorychlostní železnice má veřejnost minimum informací, mnoho reakcí jsme zatím nezaznamenali. Je ale jasné, že veřejnost je na ohrožení životního prostředí velmi citlivá a nepochybně bude své zájmy hájit. A nedávná historie projektu bioplynové stanice u Vlašimi ukazuje, že nedostatek komunikace s veřejností a nevhodné umístění stavby může vést k velmi obtížnému a zdlouhavému projednávání a nakonec i k jejímu zastavení.
Konzultoval někdo s Vaší organizací v uplynulých 6 letech trať rychlovlaku v této oblasti? Účastnila se Vaše organizace seminářů nebo jiných setkání realizátorů ať už ze strany státu nebo projekčních kanceláří?
Oficiálně ani neoficiálně se na nás zatím nikdo neobrátil, neprobíhá ani žádná veřejná debata na toto téma. Vidíme velkou hrozbu toho, že místní lidé a spolky, jak je u nás neblahým zvykem, budou se záměrem seznámeni až ve velice pozdní fázi, kdy bude široká diskuse o užitečnosti takové stavby a jejím umístění prakticky bezpředmětná. Často se také stává, že státní orgány nevystupují jako nestranný posuzovatel variant a záměrů, ale prosazují určitou variantu a veřejnosti předkládají jen informace, které zapadají do pozitivního obrázku. Negativa jako hluk, ohrožení spodních vod, prašnost a podobně jsou podceňována a odborné názory, které na ně upozorňují, ignorovány.
Máte možnost do diskuse o VRT pod Blaníkem jako organizace vstupovat, případně s jakým cílem byste chtěli do procesu realizace vstoupit?
Naším cílem je ochránit nejen cenná stanoviště vzácných druhů a krajinný ráz celkově, ale také potenciál dalšího rozvoje našeho kraje, který vychází ze šetrného hospodaření s dostupnými místními zdroji a z atraktivity místní přírody a památek pro obyvatele i návštěvníky. Krajina Podblanicka je poměrně málo zasažena industrializací a suburbanizací a to je hodnota, kterou si ve středních Čechách uchovala málokterá oblast.
Neméně důležité je pro nás to, aby se do diskuse o stavbě mohla zapojit veřejnost, tedy nejen zapojit, ale skutečně podobu stavby ovlivnit. Vysokorychlostní železnice jsou šetrnější ke krajině než dálnice, mají nižší emise na pasažéra a kilometr než cesty letadlem a většinou i autem. Jsou také klíčem k využití čisté energie v dopravě. Jejich trasování a výstavba ale musí projít širokým veřejným konsenzem a vždy je třeba hledat variantu s nejnižšími dopady na místní obyvatele, přírodu a krajinu.
Jaký předpokládáte vliv novely zákona o posuzování vlivů na životní prostředí?
Nový zákon o posuzování vlivů na životní prostředí je určitým zlepšením. Nejdůležitější novinkou je zavedení závaznosti posudku vlivů na životní prostředí. Dříve mohly správní orgány stavbu povolit i přes negativní posudek nebo nezohlednit všechny jeho požadavky. Pomůže také zavedení odkladných účinků žalob: dříve mohl investor nerušeně stavět i přes to, že posudek nebo povolovací proces měly vážné nedostatky a byly napadeny u soudu. Velký dík tady patří Evropské unii, která na tom, aby bylo posuzování vlivů na životní prostředí skutečně účinným nástrojem ochrany přírody a zájmů obyvatel, tvrdě trvala.
Na druhou stranu v české politice vidíme stále další a další snahy odříznout veřejnost od rozhodování o tom, co se bude v jejím okolí dít. V zájmu budování světlých zítřků navrhla ministryně Šlechtová za ANO vyškrtnout veřejnost z projednání vlivů na životní prostředí nebo zrušit možnost vyjadřovat se ke kácení stromů v sousedství. I díky tlaku občanských sdružení nakonec návrh neprošel.
Mgr. Ondřej Pašek
Český svaz ochránců přírody Vlašim
V článku byly použity fotografie www.csopvlasim.cz
a zdroje www.vysokorychlostni-zeleznice.cz/vysokorychlostni-trat-praha-brno