Na suché léto jsou kbelské posádky vrtulníků Sokol připraveny

Během loňských veder pomáhaly posádky vojenských vrtulníků Sokol z kbelské letecké základny hasit desítky požárů. Pokud se naplní předpovědi meteorologů a letošní léto bude stejně extrémní jako to minulé, budou mít armádní hasiči napilno. Na boj s ohněm proto intenzivním výcvikem trénují už nyní.

Letci se v průběhu cvičení připravují na mnoho variant, které mohou při požáru nastat. Voda, která se na vrtulníku W-3A Sokol přepravuje v podvěsu v takzvaném bambi vaku, se shazuje na betonovou letištní plochu. Podle mokré stopy pak pilot jednoznačně zjistí, jak přesně zasáhl pomyslné ohnisko požáru. Jeden z úkolů, který letci trénují, je zamezit šíření požáru, nikoliv jeho uhašení.

„Vodu shodíme na patu požáru tak, abychom zamezili jeho šíření v daném směru. Na jeden shoz navazuje další a pak další. Vytvoříme takovou vodní linku ve směru šíření požáru,“ popisuje průběh cvičení podplukovník Peter Smik, velitel vrtulníkové letky. „Hašení vysokého porostu nebo i lesa se provádí zhruba z třicetimetrové výšky při rychlosti sedmdesát kilometrů za hodinu. Naopak pro zamezení šíření požáru nízkého křovinatého porostu je efektivnější vytvořit vodní stopu užší a delší,“ dodává.

Hašení ze vzduchu vyžaduje vysokou profesní zdatnost posádky
Speciální výcvik leteckého personálu v hašení požáru je náročný jak na psychiku pilota, tak na samotnou pilotáž vrtulníku. Rozšiřuje nejen spektrum úkolů pro posádky vrtulníků W-3A Sokol, ale také jejich profesní způsobilost k případnému nasazení. Laik by řekl, že jde o nahodilý shoz vody. Ve skutečnosti jde o vysokou profesní zdatnost posádky a patřičné reakce na vývoj událostí. Jinak nemůže být zásah maximálně úspěšný. Souhra posádky na palubě vrtulníku a koordinace při plnění vaku pozemní hasičskou jednotkou hraje nemalou roli.

Ale ani náběr vody z přírodního zdroje není jednoduchý. Bambi vak, který pojme 1100 litrů, má závaží, s jehož pomocí se postupně do vody zanořuje. Když je voda čistá, lze množství vody ve vaku zjistit pohledem. V opačném případě je kapitán vrtulníku informován palubním technikem, který má z otevřených postranních dveří vizuální přehled. Nezbytnou podmínkou při vyzvedávání vaku z vodní hladiny je kolmé směřování lan pod strojem.

„Bambi vak můžu i přeplňovat. Těsně před jeho vynořením dám plný výkon a tím rozšířím jeho objem. Tímto způsobem ho navíc naplním o dalších sto litrů vody. Ale přidám si tak zátěž, se kterou musím počítat. Při delší vzdálenosti by to ztrácelo na efektivitě,“ vysvětluje podplukovník Smik.

Pro potřeby hašení je potřeba navíc do Sokola nainstalovat technické zařízení, které umožňuje jak přepravu bambi vaku, tak jeho vypuštění. Zpod stroje se kolem pravého podvozkového kola táhnou ocelová lana o délce zhruba sedmi metrů, na kterých je upevněn bambi vak. Jeho připojení coby závěsného zařízení je zřetelně signalizováno na palubní desce v kokpitu. Před vzletem musí posádka nastavit také zpětné zrcátko, aby kapitán vrtulníku na vak dobře viděl.

Kbelské posádky nejsou v souvislosti s hašením požárů ve stálé hotovosti. Jejich lety se konají na vyžádání, které jim dává Společné operační centrum Ministerstva obrany. V loňském roce šlo o několik desítek úspěšnch zásahů.