Jak jistě víte, v loňském roce byl schválen a publikován zcela nový zákon o zadávání veřejných zakázek, který od 1. října 2016 výrazným způsobem ovlivňuje způsob zadávání zakázek na financování formou úvěru. Od tohoto data zadavatelé nemají povinnost zadávat financování úvěrem formou veřejné zakázky dle zákona. V této souvislosti se zaměříme na výhody a nevýhody, které může nová právní norma v oblasti úvěrového financování přinést. Současně se chceme věnovat dalším specifickým podmínkám, které municipality při financování nejčastěji požadují. O této problematice jsme hovořili s Josefem Molíkem, senior specialistou na veřejný sektor v Komerční bance.
Jak vnímáte novou situaci, kdy municipality nebudou muset ze zákona při poptávání financování vypisovat zdlouhavé výběrové řízení?
V každém případě se domníváme, že jde o vítanou změnu, která sníží administrativní a časovou náročnost pro municipality i potenciálního poskytovatele úvěru. Za velkou výhodu považujeme také to, že můžeme se zástupci municipalit otevřeně hovořit o specifických podmínkách financování jejich projektů i o podmínkách financování, které požadují. Dosavadní způsob omezené komunikace nebyl z časového ani administrativního hlediska výhodný pro žádnou stranu.
Bude mít výše uvedený nový postup i nějaké nevýhody?
To ukáže až praxe. Výhodou původního zadávání dle zákona bylo, že poptávky po financování, zejména u zakázek podlimitních a nadlimitních, musely být zveřejněny a informace tak byly dostupné široké řadě potenciálních uchazečů. Nyní bude záležet jen na municipalitě, jakým způsobem, koho, resp. jaký počet subjektů poskytujících financování, osloví. Tedy počet potenciálních dodavatelů úvěrů může být omezen. Na druhou stranu je v zájmu municipality poptat co nejširší okruh dodavatelů s cílem vytvořit větší konkurenční tlak a tím docílit co nejvýhodnější nabídky. Očekáváme, a dosavadní zkušenosti to i potvrzují, že i když veřejnou zakázku nenařizuje zákon, bude v drtivé většině případů přistoupeno k určité formě soutěže.
V současné době bývá zpravidla jediným hodnotícím kritériem nabídek celková nabídková cena. Bude toto kritérium převládat i v budoucnu?
Předpokládáme, že ano, jelikož subjekt hospodařící s veřejnými prostředky má konat s péčí řádného hospodáře a zdůvodnění přijetí nabídky s nejnižší nabídkovou cenou je nejjednodušší. Nicméně při financování může hrát roli i vztah s dosavadní bankou, kdy municipalita má informaci o podmínkách své banky a následná administrativa spojená s přijetím dalšího úvěru může být tím pádem jednodušší, tedy v konečném důsledku i levnější. Dokážeme si tedy v praxi představit, že zakázku na financování může získat i subjekt, který nepředloží nabídku s absolutně nejvýhodnější nabídkovou cenou, ale při zohlednění dalších faktorů - např. posouzení nákladů spojených s administrací, flexibility banky při jednání apod. - bude nabídka celkově výhodnější. Je jen na municipalitě, jak výběr této nabídky zdůvodní.
Jak doporučujete municipalitám při poptávání úvěru nově postupovat?
Vzhledem k tomu, že municipality v těchto případech nemusí dodržovat zákonné lhůty pro podání nabídek, doporučujeme, aby byl dán dostatečný prostor pro konzultace, posouzení projektu a jeho parametrů, pro analýzu hospodaření subjektu a samozřejmě na schválení požadovaného financování. Současně je nutné zvážit, jaké specifické obchodní podmínky po bance požadovat. V některých případech jsou vyžadovány takové obchodní podmínky, které mohou mít na parametry předložených nabídek a na obchodní vztah s financující bankou významný, a přitom původně nezamýšlený, dopad.
Velmi často se jedná o podmínky, které jsou jednostranně výhodné pouze pro zadavatele a pro banku, jako uchazeče poskytujícího případné financování, bývají zpravidla velmi omezující nebo dokonce i značně nevýhodné.
Banky tyto podmínky mnohdy berou v úvahu při rozhodování o své účasti či neúčasti v soutěži nebo při stanovení nabídkové ceny. Proto v konečném důsledku mohou vést k nižšímu počtu uchazečů ve výběrovém řízení ve srovnání se situací, kdy klient na takovýchto podmínkách netrvá. Omezený počet uchazečů může vést k nižší konkurenci a tedy vyšší nabídkové ceně.
Můžete uvést nějaké konkrétní příklady?
Častým příkladem jsou požadavky zadavatele, že nesmí být uchazečem omezován v přijímání dalších úvěrů nebo v kapitálových výdajích. Přitom v případě tzv. omezujících podmínek nejde o absolutní zákaz ze strany banky, ale pouze o kontrolní mechanismus nad případným negativním vývojem v hospodaření dlužníka. V případě, že zamýšlené transakce odpovídají možnostem rozpočtu a nemají negativní dopad na hospodaření, potom banka souhlas ve velmi krátké době vydá.
Tento princip má pozitivní efekt nejen pro banku, která tímto způsobem monitoruje finanční zdraví klienta, ale také pro samotného zadavatele, kterému mohou omezující podmínky a nastavené finanční ukazatele sloužit jako vodítko při finančním řízení.
Co bankám na některých diskutovaných podmínkách v zadávací dokumentaci vlastně vadí? Zadavatelé přeci rozumí svým financím.
Omezení daná zadavatelem, která způsobují věřiteli omezenou kontrolu nad hospodařením dlužníka, a tedy nad návratností úvěru, jsou problematická. Banka jako věřitel musí mít vždy dostatečnou kontrolu nad poskytnutými úvěry a jejich splácením. Mimo jiné také musí monitorovat hospodaření dlužníka způsobem, který naplňuje požadavky na řádné hospodaření a který odpovídá požadavkům ČNB jakožto regulátora bankovního trhu. Pro banku je proto velmi důležité získat veškeré nezbytné informace pro finanční analýzu municipality a dopad požadovaného úvěru na její hospodaření.
Co tedy doporučujete?
Především věnovat pozornost už samotné přípravě podmínek poptávky včetně potřebných podkladů a také u specifických podmínek zvážit, zda jsou nezbytné a zda nemohou nedopatřením vést ke snížení počtu nabídek. V této souvislosti doporučujeme využít příležitosti dané zákonem a zamýšlené financování s bankou konzultovat.